Mírnost – k čemu nám je dobrá?

„Jsem od přírody plachá a moc si nevěřím,“ říká Sara.a „A tak se necítím dobře s dominantními lidmi, kteří mají velké sebevědomí. Ale když je někdo mírný a pokorný, je to úplně jiné. S takovými lidmi jsem v pohodě, dokážu jim říct, jak se cítím a s čím bojuju. Moji nejbližší přátelé jsou právě takoví.“

Ze Sařiných slov je vidět, že když jsme mírní, druhé to k nám přitahuje. Díky mírnosti se také líbíme Jehovovi. V Bibli čteme: „Oblečte [si] ... mírnost.“ (Kol. 3:12) Co přesně mírnost je? Z čeho bylo vidět, že byl mírný Ježíš? A proč jsme díky této vlastnosti šťastnější?

Mírnost charakterizuje to, jací jsme uvnitř. Mírní lidé jsou pokojní a jednají s druhými jemně a laskavě. Nenechají se rozhodit nepříjemnostmi, ale dokážou se ovládat a zůstat v klidu.

Mírnost je známkou vnitřní síly. Řecké slovo, které se v Bibli překládá jako „mírnost“, se používalo k popisu divokého koně, kterého se podařilo zkrotit. Zkrocením kůň nepřijde o svoji sílu, ale díky trpělivému výcviku se ji naučí ovládat. Podobně i my, když jsme mírní, dokážeme krotit svoje nedokonalé sklony a zachovat si s druhými dobré vztahy.

Někoho možná napadne: Jenže já jsem prostě temperamentní. Je pravda, že se běžně setkáváme s lidmi, kteří jsou netrpěliví a prosazují svoje názory, takže být mírný nemusí být snadné. (Řím. 7:19) Vyžaduje to od nás určité úsilí, ale pokud se pevně rozhodneme, že budeme mírní, s pomocí Jehovova ducha toho můžeme dosáhnout. (Gal. 5:22, 23) Proč to stojí za to?

Mírnost je přitažlivá vlastnost. Jak už řekla Sara, ve společnosti mírných lidí se cítíme příjemně. Mimořádným příkladem mírného a laskavého člověka byl Ježíš. (2. Kor. 10:1) Táhlo to k němu i děti, a to i když ho skoro neznaly. (Mar. 10:13–16)

Mírnost chrání nás i lidi v našem okolí. Když jsme mírní, hned tak se nenaštveme a nezačneme se rozčilovat. (Přísl. 16:32) Nemusíme se pak cítit provinile kvůli tomu, že jsme někomu ublížili – zvlášť člověku, kterého máme rádi. A druzí okolo nás jsou chráněni před bolestí, kterou by jim naše neovládané emoce způsobily.

Ježíš byl mírný, i když nesl velkou odpovědnost a musel toho hodně zvládnout. Potkával mnoho lidí, kteří byli ubití těžkým životem a nejrůznějšími problémy a potřebovali, aby jim někdo pomohl. Určitě je moc povzbudilo, když jim řekl: „Pojďte ke mně..., protože jsem mírný a mám pokorné srdce.“ (Mat. 11:28, 29)

Co nám pomůže, abychom byli mírní jako Ježíš? Při studiu Bible si všímejme, jak jednal s lidmi a co dělal, když se dostal do náročné situace. Když se pak v nějaké těžké situaci ocitneme my, snažme se reagovat tak, jak by reagoval Ježíš. (1. Petra 2:21) Podívejme se na tři věci, které mu pomáhaly být mírný.

Ježíš byl pokorný. Sám o sobě řekl, že je „mírný a [má] pokorné srdce“. (Mat. 11:29) Mírnost a pokora se v Bibli často vyskytují pohromadě, protože spolu úzce souvisí. (Ef. 4:1–3) Proč to můžeme říct?

Pokora nám pomáhá, abychom se nebrali příliš vážně a nebyli příliš citliví na to, co nám kdo řekne. Jak Ježíš reagoval, když ho lidé nespravedlivě obviňovali, že je „nenasyta a pijan vína“? Nedohadoval se s nimi. V souladu se svými slovy „moudrost se prokazuje jako pravá svými skutky“ za sebe nechal mluvit svoje jednání. (Mat. 11:19)

A co ty? Mohl by sis dát záležet na tom, abys reagoval mírně, když bude někdo dělat narážky na tvoji rasu, pohlaví nebo na to, odkud pocházíš? Peter, který slouží jako starší v jenom jihoafrickém sboru, říká: „Když mě někdo začne dráždit tím, co říká, zamyslím se: Jak by teď reagoval Ježíš?“ A dodává: „Naučil jsem se nebrat se příliš vážně.“

Ježíš měl pochopení pro lidské slabosti. Jeho učedníci chtěli dělat, co je správné, ale protože byli nedokonalí, ne vždycky se jim to dařilo. Například v noci před svou smrtí Ježíš požádal Petra, Jakuba a Jana, aby s ním zůstali vzhůru, ale oni usnuli. Ježíš dal najevo, že je chápe. Řekl jim: „Duch je sice dychtivý, ale tělo je slabé.“ (Mat. 26:40, 41) Bylo by snadné se na ně v tu chvíli zlobit. Ježíš to ale neudělal, protože měl pro jejich slabosti pochopení.

Mandy mívala na druhé vysoké nároky, ale teď se hodně snaží, aby byla mírná stejně jako Ježíš. Říká: „Snažím se přijmout to, že se nedokonalost projevuje různými způsoby, a vidět na druhých to dobré. Jehova to tak totiž dělá.“ Mohl by Ježíšův soucitný pohled na lidské slabosti pomoct i tobě, abys byl mírný?

Ježíš nechával věci v Božích rukou. Když byl na zemi, snášel nespravedlivé zacházení. Lidé ho nechápali, pohrdali jím, a dokonce ho mučili. Přesto zůstával mírný, protože „všechno nechával na tom, kdo soudí spravedlivě“. (1. Petra 2:23) Ježíš věděl, že ho jeho nebeský Otec bude podporovat a všechny křivdy ve správný čas napraví.

Pokud se kvůli nějaké křivdě rozčílíme, snadno se může stát, že to přeženeme a celou situaci ještě zhoršíme. Právě proto Bible říká: „Lidský hněv ... nevede k tomu, co je správné v Božích očích.“ (Jak. 1:20) Dokonce i když se zlobíme oprávněně, naše nedokonalost může způsobit, že zareagujeme špatným způsobem.

Sestra z Německa, která se jmenuje Cathy, se dřív řídila heslem: „Když za sebe nebudeš bojovat ty, nikdo jiný to za tebe neudělá.“ Pak se naučila důvěřovat Jehovovi a její postoj se změnil. Říká: „Už nemám pocit, že musím být pořád připravená se bránit. Můžu reagovat mírně, protože vím, že Jehova má všechno plně pod kontrolou.“ Zažil jsi i ty nějakou nespravedlnost? Pokud budeš stejně jako Ježíš důvěřovat Bohu, pomůže ti to zůstat mírný.

Ježíš ukázal, že mírnost je jedním z klíčů ke štěstí. Řekl: „Šťastní jsou mírní.“ (Mat. 5:5) Jak nám například mírnost může pomáhat?

Mírnost uvolňuje napětí mezi manžely. „Mnohokrát jsem manželce řekl něco, co jsem tak ani nemyslel, ale ji to zranilo,“ přiznává jeden bratr z Austrálie, který se jmenuje Robert. „Když se člověk naštve a řekne něco nehezkého, už se to nedá vzít zpátky. Moc mě mrzelo, když jsem viděl, jak jsem jí ublížil.“

V tom, co říkáme, „všichni ... často chybujeme“. (Jak. 3:2) Bezmyšlenkovitá slova můžou v našem manželství vyvolat napětí. V takových situacích nám mírnost pomůže zůstat v klidu a ovládat svůj jazyk. (Přísl. 17:27)

Robert si dal za cíl, že bude pracovat na mírnosti a sebeovládání. K čemu to vedlo? Říká: „Když se teď na něčem nemůžeme shodnout, vědomě se snažím pozorně poslouchat, mluvit mírně a nenechat se rozhodit. S manželkou máme mnohem hezčí vztah.“

Mírnost nám pomáhá lépe vycházet s druhými. Lidé, kteří se snadno urazí, nemají moc přátel. Naopak mírnost nám pomáhá přispívat k jednotě a pokoji. (Ef. 4:2, 3) Cathy, kterou jsme už citovali, říká: „Když jednám mírně, je pro mě každý kontakt s druhými příjemnější, dokonce i když jde o lidi, se kterými není snadné vyjít.“

Mírnost dává vnitřní klid. Bible říká, že „moudrost shora“ se projevuje mírností a pokojem. (Jak. 3:13, 17) Mírný člověk má „klidné srdce“. (Přísl. 14:30) Martin, který musel na mírnosti hodně pracovat, říká: „Jsem teď přizpůsobivější a nemusí být vždycky po mém. Díky tomu jsem klidnější a šťastnější.“

Je pravda, že stát se mírným člověkem není vždycky snadné. Jeden bratr přiznává: „Abych byl upřímný, i dneska to ve mně občas vře.“ Ale Jehova, který nás povzbuzuje, abychom na mírnosti pracovali, je také připravený nám s tím pomoct. (Iz. 41:10; 1. Tim. 6:11) Rád dokončí naše školení a posílí nás. (1. Petra 5:10) Tak jako Pavel můžeme být i my nakonec podobně mírní a laskaví jako Kristus. (2. Kor. 10:1)