2. Korinťanům
12 Musím se chlubit. Není to prospěšné, ale přejdu k nadpřirozeným viděním+ a zjevením Pána. 2 Znám člověka ve spojení s Kristem, který před čtrnácti lety — zda v těle, nevím, nebo mimo tělo, nevím; Bůh ví — byl jako takový uchvácen+ do třetího nebe. 3 Ano, znám takového člověka — zda v těle, nebo odděleně od těla,+ nevím,* Bůh ví —, 4 že byl uchvácen do ráje*+ a slyšel nevyslovitelná slova, o kterých není pro člověka zákonné mluvit. 5 Takovým člověkem* se budu chlubit, ale nebudu se chlubit sám sebou, leda [svými] slabostmi.+ 6 Jestliže se totiž budu chtít někdy chlubit,+ nebudu nerozumný, neboť řeknu pravdu. Ale zdržuji se [toho], aby mi nikdo nepřipisoval víc, než co vidí, že jsem, nebo co ode mne slyší, 7 právě kvůli přemíře* zjevení.
Abych se tedy přespříliš nevyvyšoval,+ byl mi dán osten* do těla,+ Satanův anděl, aby mě políčkoval, abych se přespříliš nevyvyšoval. 8 Proto jsem třikrát+ snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo; 9 a přece mi skutečně řekl: „Má nezasloužená laskavost ti stačí,+ neboť [má] moc se zdokonaluje ve slabosti.“+ Velmi rád se proto budu spíše chlubit svými slabostmi,+ aby KRISTOVA moc zůstala nade mnou jako stan. 10 Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.+
11 Stal jsem se nerozumným. Donutili jste mě k tomu,+ neboť jsem měl být doporučen vámi. Vždyť jsem se ani v jediné věci neprokázal být podřadnější než [vaši] nejznamenitější+ apoštolové, i když nejsem nic.+ 12 Znamení apoštola+ byla mezi vámi vskutku prováděna se vší vytrvalostí+ a znameními a předzvěstmi a mocnými skutky.*+ 13 Vždyť v jakém ohledu jste se stali menšími než ostatní sbory kromě toho, že jsem se vám sám nestal břemenem?+ Laskavě mi odpusťte tuto křivdu.
14 Pohleďte, již potřetí+ jsem přichystán k vám přijít, a přece se nestanu břemenem. Nehledám totiž váš majetek,+ ale vás, neboť děti+ by neměly ukládat pro [své] rodiče, ale rodiče pro [své] děti.+ 15 Já, já se velmi rád vydám a budu úplně vydán pro vaše duše.+ Jestliže vás tím hojněji miluji, mám být milován o to méně? 16 Ale ať je to jakkoli, nezatížil jsem vás.+ A přece říkáte, že jsem byl „lstivý“ a chytil jsem vás „šalebností“.+ 17 Pokud jde o kohokoli z těch, které jsem k vám poslal, využil jsem vás snad skrze něho? 18 Naléhal jsem na Tita a poslal jsem s ním bratra. Cožpak vás Titus nějak využil?+ Cožpak jsme nešli v témže duchu,+ v týchž šlépějích?
19 Myslíte si po celou tu dobu, že se před vámi obhajujeme? Je to Bůh, před kterým mluvíme ve spojitosti s Kristem. Ale, milovaní, všechno je k vašemu budování.+ 20 Nějak se totiž bojím, že až přijdu,+ snad vás nenaleznu tak, jak bych si přál, a snad se vůči vám neprokážu tak, jak byste si přáli, ale místo toho bude jaksi rozepře, žárlivost,+ případy hněvu, sváry, ostouzení, našeptávání, případy nadutosti, nepokoje.+ 21 Snad až znovu přijdu, můj Bůh by mě mohl mezi vámi pokořit, a mohl bych truchlit nad mnohými z těch, kdo dříve hřešili,+ ale nečinili pokání ze své nečistoty* ani smilstva*+ a nevázaného chování,*+ které prováděli.