Jehova přivádí mnoho synů ke slávě

„Bylo totiž vhodné, aby [Bůh], když přivádí mnoho synů ke slávě, učinil Hlavního zprostředkovatele jejich záchrany dokonalým skrze utrpení.“ (HEBREJCŮM 2:10)

1. Proč si můžeme být jisti, že se Jehovův záměr s lidstvem splní?

JEHOVA stvořil zemi, aby byla věčným domovem dokonalé lidské rodiny, která se bude těšit z nekonečného života. (Kazatel 1:4; Izajáš 45:12, 18) Je pravda, že náš předek Adam zhřešil, a tak přenesl hřích a smrt na své potomky. Boží záměr s lidstvem však bude splněn prostřednictvím Božího Slíbeného Semene, Ježíše Krista. (1. Mojžíšova 3:15; 22:18; Římanům 5:12–21; Galaťanům 3:16) Láska ke světu lidstva podnítila Jehovu, aby „dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) A láska podnítila Ježíše, aby „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) Toto „odpovídající výkupné“ kupuje zpět práva a vyhlídky, které Adam zahodil, a umožňuje věčný život. (1. Timoteovi 2:5, 6; Jan 17:3)

2. Jak bylo uplatnění Ježíšovy výkupní oběti předobrazeno v Izraeli při výročním Dni smíření?

² Uplatnění Ježíšovy výkupní oběti bylo předobrazeno ve výroční Den smíření. V ten den izraelský velekněz nejprve obětoval býka jako oběť za hřích a předložil jeho krev u posvátné Truhly v Nejsvětější ve svatostánku a v pozdějším období v chrámu. To udělal ve prospěch sebe, své domácnosti a kmene Levi. Podobně Ježíš Kristus předložil Bohu hodnotu své krve, aby nejprve byly přikryty hříchy jeho duchovních ‚bratrů‘. (Hebrejcům 2:12; 10:19–22; 3. Mojžíšova 16:6, 11–14) V Den smíření velekněz také obětoval kozla jako oběť za hřích a předložil jeho krev v Nejsvětější; tak vykonal smíření za hříchy dvanácti nekněžských kmenů Izraele. Podobně Velekněz Ježíš Kristus použije svou krev ve prospěch těch lidí, kteří projevují víru, a smaže jejich hříchy. (3. Mojžíšova 16:15)

Přivedeni ke slávě

3. Co Bůh dělá po dobu 1 900 let, jak o tom mluví Hebrejcům 2:9, 10?

³ Po dobu 1 900 let Bůh v souvislosti s Ježíšovými „bratry“ dělá něco úžasného. Apoštol Pavel o tom napsal: „Hledíme na Ježíše, který byl učiněn o něco nižším než andělé, korunovaného slávou a ctí, protože vytrpěl smrt, aby z Boží nezasloužené laskavosti okusil smrt za každého člověka. Bylo totiž vhodné, aby ten [Jehova Bůh], kvůli němuž je všechno a skrze něhož je všechno, když přivádí mnoho synů ke slávě, učinil Hlavního zprostředkovatele jejich záchrany dokonalým skrze utrpení.“ (Hebrejcům 2:9, 10) Hlavní zprostředkovatel záchrany je Ježíš Kristus, který se naučil dokonalé poslušnosti skrze utrpení, kterým prošel, když žil jako člověk na zemi. (Hebrejcům 5:7–10) Ježíš byl první, kdo byl zplozen jako duchovní Boží syn.

4. Kdy a jak byl Ježíš zplozen jako Boží duchovní Syn?

⁴ Jehova použil svého svatého ducha neboli činnou sílu a zplodil Ježíše jako svého duchovního Syna, aby ho přivedl k nebeské slávě. Když byl Ježíš sám s Janem Křtitelem, podstoupil křest úplným ponořením, aby symbolizoval to, že se dává k dispozici Bohu. Zpráva v Lukášově evangeliu říká: „Když byli všichni lidé pokřtěni, byl pokřtěn také Ježíš, a když se modlil, otevřelo se nebe a sestoupil na něj svatý duch v tělesné podobě jako holubice a z nebe vyšel hlas: ‚Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.‘ “ (Lukáš 3:21, 22) Jan viděl svatého ducha, jak sestupuje na Ježíše, a slyšel Jehovu, jak otevřeně schvaluje Ježíše jako svého milovaného Syna. V tu chvíli Jehova svatým duchem zplodil Ježíše jako prvního z ‚mnoha synů, které přivede ke slávě‘.

5. Kdo měl mít užitek z Ježíšovy oběti jako první a kolik jich je?

⁵ Ježíšovi ‚bratři‘ byli prvními, kdo měli mít užitek z jeho oběti. (Hebrejcům 2:12–18) Apoštol Jan je ve vidění viděl již ve slávě na nebeské hoře Sion s Beránkem, vzkříšeným Pánem Ježíšem Kristem. Jan také uvedl jejich počet: „Viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. . . . Ti byli koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi a v jejich ústech nebyla nalezena žádná faleš; jsou bez vady.“ (Zjevení 14:1–5) A tak těch ‚mnoho synů přivedených ke slávě‘ je jen 144 001 — Ježíš a jeho duchovní bratři.

‚Narození z Boha‘

6, 7. Kteří lidé se ‚narodili z Boha‘ a co to pro ně znamená?

⁶ Ti, kdo jsou zplozeni Jehovou, se ‚narodili z Boha‘. Takovým lidem apoštol Jan napsal: „Žádný, kdo se narodil z Boha, nesetrvává v hříchu, protože v něm zůstává Jeho [Jehovovo] plodné semeno, a nemůže páchat hřích, protože se narodil z Boha.“ (1. Jana 3:9) Toto „plodné semeno“ je Boží svatý duch. Boží duch ve spojení s Božím slovem dal každému ze 144 000 „nové zrození“ k nebeské naději. (1. Petra 1:3–5, 23)

⁷ Ježíš byl Božím Synem od chvíle, kdy se narodil jako člověk, stejně jako byl ‚Božím synem‘ dokonalý člověk Adam. (Lukáš 1:35; 3:38) Bylo však významné, že po Ježíšově křtu Jehova prohlásil: „Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.“ (Marek 1:11) Tímto prohlášením, které bylo doprovázeno vylitím svatého ducha, dal Bůh najevo, že tehdy zplodil Ježíše jako svého duchovního Syna. Ježíš obrazně řečeno dostal „nové zrození“ s právem obdržet život ještě jednou jako duchovní Boží Syn v nebi. Tak jako on i 144 000 jeho duchovních bratrů se ‚narodilo znovu‘. (Jan 3:1–8; viz Strážnou věž z 15. listopadu 1992, strany 3–6.) A tak jako Ježíš i oni jsou pomazáni Bohem a pověřeni, aby hlásali dobrou zprávu. (Izajáš 61:1, 2; Lukáš 4:16–21; 1. Jana 2:20)

Důkaz o zplození

8. Co bylo důkazem o duchovním zplození (a) Ježíše a (b) jeho prvních učedníků?

⁸ Pro Ježíšovo zplození duchem existoval důkaz. Jan Křtitel viděl ducha, jak sestupuje na Ježíše, a slyšel Boha, jak prohlásil, že nově pomazaný Mesiáš je jeho duchovním Synem. Ale jak měli Ježíšovi následovníci poznat, že byli zplozeni duchem? V den, kdy vystoupil do nebe, Ježíš řekl: „Jan sice křtil vodou, ale vy budete za nemnoho dnů pokřtěni ve svatém duchu.“ (Skutky 1:5) Ježíšovi učedníci byli „pokřtěni ve svatém duchu“ v den Letnic roku 33 n. l. Toto vylití ducha bylo doprovázeno ‚hlukem z nebe, právě jako když se přežene ostrý závan,‘ a nad každým učedníkem se objevil ‚jazyk jakoby z ohně‘. Nejpozoruhodnější byla schopnost učedníků „mluvit různými jazyky, právě jak jim umožňoval duch, aby se vyjadřovali“. Existoval tedy viditelný a slyšitelný důkaz toho, že pro Kristovy následovníky se otevřela cesta, aby vešli do nebeské slávy jako Boží synové. (Skutky 2:1–4, 14–21; Joel 2:28, 29)

9. Co bylo důkazem toho, že Samaritáni, Kornélius i další křesťané z prvního století byli zplozeni duchem?

⁹ O nějaký čas později evangelista Filip kázal v Samaří. Ačkoli Samaritáni přijali jeho poselství a byli pokřtěni, neměli důkaz o tom, že by je Bůh zplodil jako své syny. Když se apoštolové Petr a Jan modlili a vložili ruce na tyto věřící, „začali přijímat svatého ducha“, a to nějakým způsobem, který byl přihlížejícím zjevný. (Skutky 8:4–25) To bylo důkazem, že tito věřící Samaritáni byli zplozeni duchem jako Boží synové. Podobně v roce 36 n. l. přijal Boží pravdu Kornélius a další Nežidé. Petr a židovští věřící, kteří ho doprovázeli, „byli ohromeni, protože velkorysý dar svatého ducha byl vyléván také na lidi z národů. Slyšeli je totiž mluvit jazyky a velebit Boha.“ (Skutky 10:44–48) Mnozí křesťané v prvním století obdrželi „dary ducha“, jako bylo například mluvení jazyky. (1. Korinťanům 14:12, 32) Tito jednotlivci tak měli jasný důkaz o tom, že byli zplozeni duchem. Jak ale měli křesťané v pozdějších dobách poznat, zda byli zplozeni duchem?

Svědectví ducha

10, 11. Jak bys na základě Římanům 8:15–17 vysvětlil, že duch vydává svědectví s těmi, kdo jsou Kristovými spoludědici?

¹⁰ Všech 144 000 pomazaných křesťanů dostalo jednoznačný důkaz, že mají Božího ducha. Pavel o tom napsal: „Obdrželi jste ducha přijetí za syny, a tímto duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘ Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti. Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ (Římanům 8:15–17) Pomazaní křesťané mají ducha synovství — silné vědomí, že jsou syny svého nebeského Otce. (Galaťanům 4:6, 7) Mají absolutní jistotu, že byli zplozeni Bohem k duchovnímu synovství jako spoludědici s Kristem v nebeském Království. Jehovův svatý duch v tom má rozhodující úlohu.

¹¹ Duch neboli převládající postoj pomazaných je pod vlivem Božího svatého ducha podněcuje k tomu, aby kladně reagovali na to, co Boží slovo říká o nebeské naději. Když například čtou to, co Písmo říká o Jehovových duchovních dětech, spontánně uznávají, že se taková slova vztahují na ně. (1. Jana 3:2) Vědí, že byli „pokřtěni v Krista Ježíše“ a v jeho smrt. (Římanům 6:3) Jsou pevně přesvědčeni o tom, že jsou Božími duchovními syny, kteří zemřou a budou vzkříšeni do nebeské slávy tak jako Ježíš.

12. Co Boží duch vyvolává v pomazaných křesťanech?

¹² Být zplozen k duchovnímu synovství není výsledkem pěstované touhy. Duchem zplození křesťané nechtějí odejít do nebe kvůli tísni, která vyplývá z nynějších těžkostí na zemi. (Job 14:1) V těch, kdo jsou skutečně pomazáni, Jehovův duch naopak vyvolává naději a touhu, které nejsou u ostatních lidí běžné. Duchem zplození křesťané vědí, že věčný život v lidské dokonalosti na rajské zemi se šťastnou rodinou a přáteli by byl nádherný. Takový život však není hlavní touhou jejich srdce. Pomazaní mají tak pevnou nebeskou naději, že jsou ochotni obětovat tomu všechny pozemské vyhlídky a svazky. (2. Petra 1:13, 14)

13. Po čem Pavel ‚opravdově toužil‘ podle 2. Korinťanům 5:1–5 a co to ukazuje o duchem zplozených křesťanech?

¹³ Bohem daná naděje na nebeský život je v těchto lidech tak silná, že cítí to, co vyjádřil i Pavel, když napsal: „Víme, že kdyby se měl rozplynout náš pozemský dům, tento stan, máme mít stavbu od Boha, dům ne udělaný rukama, věčný v nebesích. V tomto obytném domě totiž vskutku sténáme a s opravdovostí toužíme obléknout ten pro nás určený z nebe, takže nebudeme shledáni nahými, až si jej skutečně oblékneme. My, kteří jsme v tomto stanu, vskutku sténáme, protože jsme obtíženi; nechceme jej totiž svléknout, ale chceme obléknout ten druhý, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Ten, kdo nás vytvořil právě k tomu, je Bůh, který nám dal závdavek toho, co má přijít, totiž ducha.“ (2. Korinťanům 5:1–5) Pavlovou ‚opravdovou touhou‘ bylo, aby byl vzkříšen do nebe jako nesmrtelný duchovní tvor. O lidském těle obrazně mluvil jako o stanu, který se může zhroutit, a ve srovnání s domem je chatrným a dočasným obydlím. I když žijí na zemi ve smrtelném hmotném těle, křesťané, kteří mají ducha jako závdavek budoucího nebeského života, se těší na „stavbu od Boha“, na nesmrtelné neporušitelné duchovní tělo. (1. Korinťanům 15:50–53) Mohou s opravdovostí říci jako Pavel: „Máme odvahu a líbilo by se nám, abychom byli spíše vzdáleni od [lidského] těla a byli doma [v nebi] u Pána.“ (2. Korinťanům 5:8)

Zahrnuti do zvláštních smluv

14. Když Ježíš zaváděl Památnou slavnost, o jaké smlouvě se nejprve zmínil a co tato smlouva znamená pro duchovní Izraelity?

¹⁴ Duchem zplození křesťané mají jistotu, že jsou zahrnuti do dvou zvláštních smluv. Ježíš se o jedné z nich zmínil, když použil nekvašený chléb a víno, aby zavedl Památnou slavnost na připomínku své blížící se smrti. O poháru vína tehdy řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Lukáš 22:20; 1. Korinťanům 11:25) Kdo tvoří jednotlivé strany nové smlouvy? Jehova Bůh a členové duchovního Izraele — lidé, které má Jehova v úmyslu přivést do nebeské slávy. (Jeremjáš 31:31–34; Galaťanům 6:15, 16; Hebrejcům 12:22–24) Tato nová smlouva, která nabyla platnosti Ježíšovou prolitou krví, vybírá z národů lid pro Jehovovo jméno a činí z těchto duchem zplozených křesťanů část Abrahamova ‚semene‘. (Galaťanům 3:26–29; Skutky 15:14) Nová smlouva zajišťuje, že všichni duchovní Izraelité budou přivedeni ke slávě tím, že budou vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi. Je to ‚věčná smlouva‘, a proto užitek z ní bude trvat po celou věčnost. Budoucnost ukáže, zda tato smlouva bude mít také nějakou další úlohu během Milénia a po něm. (Hebrejcům 13:20)

15. Do jaké další smlouvy začali být podle Lukáše 22:28–30 zahrnováni Ježíšovi pomazaní následovníci a kdy?

¹⁵ Těch „mnoho synů“, které Jehova chce ‚přivést ke slávě‘, bylo také jednotlivě zahrnuto do smlouvy o nebeském Království. O této smlouvě mezi sebou a svými následovníky Ježíš řekl: „Jste však těmi, kdo se mnou setrvali v mých zkouškách; a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech, abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.“ (Lukáš 22:28–30) Smlouva o Království byla uvedena v platnost, když Ježíšovi učedníci byli pomazáni svatým duchem o Letnicích roku 33 n. l. Tato smlouva mezi Kristem a jeho spolukráli zůstává v platnosti navždy. (Zjevení 22:5) Duchem zplození křesťané tedy mají jistotu, že jsou v nové smlouvě a ve smlouvě o Království. Při příležitosti Pánovy večeře tedy jen relativně malý počet pomazaných, kteří ještě zbývají na zemi, přijímá chléb, jenž symbolizuje Ježíšovo bezhříšné tělo, a víno, jež představuje jeho dokonalou krev, kterou prolil při smrti a kterou stvrdil platnost nové smlouvy. (1. Korinťanům 11:23–26; viz Strážnou věž z 1. února 1990, strany 17–20.)

Povolaní, vyvolení a věrní

16, 17. (a) Co musí platit o každém ze 144 000, má-li být přiveden ke slávě? (b) Kdo je „deset králů“ a jak jednají s ostatkem Kristových „bratrů“, kteří jsou na zemi?

¹⁶ První uplatnění Ježíšovy výkupní oběti umožňuje, aby ti, kdo patří ke 144 000, byli povoláni k nebeskému životu a vyvoleni tím, že je Bůh zplodil duchem. Aby však byli přivedeni ke slávě, musí se samozřejmě ‚vynasnažit, aby si zajistili své povolání a vyvolení,‘ a musí se prokázat jako věrní až do smrti. (2. Petra 1:10; Efezanům 1:3–7; Zjevení 2:10) Členové malého ostatku pomazaných, kteří jsou ještě na zemi, zachovávají ryzost, i když jim odporuje „deset králů“, kteří znázorňují všechny politické síly. „Ti povedou bitvu s Beránkem,“ říká anděl, „ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů. Také ti povolaní a vyvolení a věrní to učiní s ním.“ (Zjevení 17:12–14)

¹⁷ Lidští vládci nemohou udělat nic proti Ježíšovi, ‚Králi králů‘, neboť je v nebi. Projevují však nepřátelství ostatku jeho „bratrů“, kteří jsou ještě na zemi. (Zjevení 12:17) To skončí v Boží armagedonské válce, kdy má vítězství zajištěno „Král králů“ a jeho „bratři“ — „ti povolaní a vyvolení a věrní“. (Zjevení 16:14, 16) Do té doby však duchem zplození křesťané mají velmi mnoho práce. Co vlastně nyní — než je Jehova přivede ke slávě — dělají?

Jak bys odpověděl?

◻ Koho Bůh ‚přivádí k nebeské slávě‘?

◻ Co to znamená být ‚narozen z Boha‘?

◻ Jak ‚duch vydává svědectví‘ s některými křesťany?

◻ Do jakých smluv jsou zahrnuti duchem zplození křesťané?

[Obrázek na straně 15]

O Letnicích roku 33 n. l. byl podán důkaz, že cesta do nebeské slávy byla otevřena