Hebrejcům

5 Každý velekněz vzatý z lidí je ustanoven, aby sloužil Bohu v jejich prospěch+ a předkládal dary a oběti za hříchy.+ 2 Dokáže soucítit* s těmi, kdo z nevědomosti hřeší,* protože i on sám se potýká se svými slabostmi.* 3 Musí proto předkládat oběti nejen za hříchy lidu, ale i za své vlastní hříchy.+

4 Tuto čest si nemůže nikdo přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh, tak jako povolal Árona.+ 5 Stejně tak ani Kristus si slávu velekněze nepřivlastnil,+ ale oslavil ho ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, dnes jsem se stal tvým otcem.“+ 6 A jak říká jinde: „Jsi navždy knězem, jakým byl Melchisedek.“*+

7 Během svého života na zemi* Kristus se silnými výkřiky a slzami předkládal úpěnlivé prosby a žádosti+ tomu, který ho mohl vysvobodit ze smrti, a díky své bázni před ním byl vyslyšen. 8 Přestože byl synem, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl.+ 9 A když dosáhl dokonalosti,+ stal se odpovědným za věčnou záchranu všech, kdo ho poslouchají,+ 10 protože ho Bůh jmenoval veleknězem, jakým byl Melchisedek.*+

11 Máme o něm mnoho co říct, ale je to těžké vysvětlit, protože jste líní naslouchat. 12 I když byste už* totiž měli být učiteli, znovu potřebujete, aby vás někdo od začátku učil základy+ Božích posvátných prohlášení, a znovu potřebujete mléko, a ne hutný pokrm.* 13 Kdo se živí mlékem, nezná Boží slovo,* protože je nemluvně.+ 14 Ale hutný pokrm* je pro zralé lidi, kteří používáním vycvičili svou rozlišovací schopnost* tak, že dokážou rozeznat dobré od špatného.