Jan
12 Ježíš tedy přišel šest dnů před pasachem do Betanie,+ kde byl Lazar,*+ kterého Ježíš vzbudil z mrtvých. 2 Proto tam pro něj uspořádali večeři a Marta+ [jim] sloužila,+ ale Lazar byl jeden z těch, kteří s ním spočívali u stolu.+ 3 Marie proto vzala libru* vonného oleje, pravý nard,+ velmi drahý, a potřela Ježíšovy nohy a svými vlasy mu nohy osušila.+ Dům se naplnil vůní vonného oleje. 4 Ale Jidáš Iškariotský,+ jeden z jeho učedníků, který se ho chystal zradit, řekl: 5 „Proč nebyl ten vonný+ olej prodán za tři sta denárů,* a dáno chudým?“+ 6 To však neřekl, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj+ a měl pokladničku+ a odnášel peníze do ní dávané. 7 Ježíš proto řekl: „Nech ji, ať dodrží obyčej vzhledem ke dni mého pohřbu.+ 8 Chudé+ totiž máte u sebe vždy, ale mne nebudete mít vždy.“
9 Velký zástup Židů se proto dozvěděl, že je tam, a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také aby viděli Lazara, kterého vzbudil z mrtvých.+ 10 Přední kněží se nyní uradili, že zabijí i Lazara,+ 11 protože kvůli němu tam chodili mnozí Židé a uvěřili v Ježíše.+
12 Když příští den uslyšel velký zástup, který přišel na svátek, že Ježíš přichází do Jeruzaléma, 13 vzali palmové ratolesti+ a vyšli mu vstříc. A začali křičet:+ „Zachraň, prosíme!*+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu,+ ano izraelský král!“+ 14 Když však Ježíš našel mladého osla,+ posadil se na něj, právě jak je napsáno: 15 „Neměj strach, sionská dcero. Pohleď, tvůj král přichází+ a sedí na oslátku.“+ 16 Jeho učedníci si toho nejprve nepovšimli,+ ale když byl Ježíš oslaven,+ pak si připomněli, že to bylo vzhledem k němu napsáno a že mu to udělali.+
17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara+ z pamětní hrobky a vzbudil ho z mrtvých, tedy dále vydával svědectví.+ 18 Proto mu šel zástup také vstříc, protože slyšeli, že provedl to znamení.+ 19 Proto si farizeové+ mezi sebou řekli: „Pozorujete, že se vůbec nikam nedostáváte. Podívejte se, svět jde za ním.“+
20 Mezi těmi, kdo přišli na svátek, aby uctívali, byli nějací Řekové.+ 21 Ti tedy přistoupili k Filipovi,+ který byl z galilejské Betsaidy, a začali ho žádat a říkali: „Pane, chceme vidět Ježíše.“+ 22 Filip přišel a pověděl to Ondřejovi. Ondřej a Filip přišli a pověděli to Ježíšovi.
23 Ale Ježíš jim odpověděl a řekl: „Přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven.+ 24 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstává pouze jedno [zrno]; jestliže však zemře,+ pak přinese mnoho ovoce. 25 Kdo má rád svou duši,* hubí ji, ale kdo nenávidí svou duši v tomto světě,+ zachrání ji pro věčný život.+ 26 Jestliže mi chce někdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník.*+ Jestliže mi chce někdo sloužit, Otec ho poctí.+ 27 Má duše je nyní znepokojená,+ a co řeknu? Otče, zachraň mě od této hodiny.+ A přece, proto jsem přišel k této hodině. 28 Otče, oslav své jméno.“ Vyšel tedy hlas+ z nebe: „Oslavil jsem [je] a opět [je] oslavím.“+
29 Proto zástup, který stál kolem a slyšel to, začal říkat, že zahřmělo. Jiní začali říkat: „Mluvil k němu anděl.“ 30 Ježíš odpověděl a řekl: „Ten hlas nevyšel kvůli mně, ale kvůli vám.+ 31 Nyní je souzen tento svět; nyní bude panovník tohoto světa+ vyvržen.+ 32 A přece, jestliže budu pozvednut+ ze země, přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“*+ 33 To skutečně říkal, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.+ 34 Zástup mu proto odpověděl: „Ze Zákona jsme slyšeli, že KRISTUS zůstává navždy;+ jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být pozvednut?+ Kdo je ten Syn člověka?“+ 35 Ježíš jim tedy řekl: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nepřemohla tma;+ a ten, kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.+ 36 Zatímco máte světlo, projevujte víru ve světlo, abyste se stali syny světla.“+
Ježíš to pronesl, odešel a schoval se jim. 37 Ale třebaže provedl před nimi tolik znamení, neuvěřili v něj, 38 takže se naplnilo slovo, které řekl prorok Izajáš: „Jehovo,* kdo uvěřil v to, co jsme slyšeli?*+ A pokud jde o Jehovovu* paži, komu byla zjevena?“+ 39 Důvodem, proč nebyli schopni věřit, je, že Izajáš opět řekl: 40 „Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce,+ aby svýma očima neviděli a nepochopili svým srdcem a neobrátili se a já abych je neuzdravil.“+ 41 Izajáš to řekl, protože viděl jeho slávu+ a mluvil o něm. 42 Přesto i mnozí z vládců v něj skutečně uvěřili,+ ale kvůli farizeům [ho] nevyznali, aby nebyli vyhnáni ze synagógy;*+ 43 neboť milovali lidskou slávu více než samotnou Boží slávu.+
44 Ale Ježíš zvolal a řekl: „Kdo věří ve mne, nevěří [jen] ve mne, ale [také] v toho, kdo mě poslal;+ 45 a ten, kdo mě vidí, vidí [také] toho, kdo mě poslal.+ 46 Přišel jsem do světa jako světlo,+ aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.+ 47 Jestliže však někdo slyší mou řeč a nedodržuje ji, nesoudím ho; neboť jsem nepřišel svět soudit,+ ale svět zachránit.+ 48 Kdo mě znevažuje a nepřijímá mou řeč, má toho, kdo ho soudí. Slovo,+ které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dnu; 49 protože jsem nemluvil ze svého vlastního popudu, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co povědět a co mluvit.+ 50 Vím také, že jeho přikázání znamená* věčný život.+ Proto věci, které mluvím, mluvím, právě jak mi [je] pověděl Otec.“+