5. Mojžíšova
2 Mé poučení bude kanout jako déšť,+
a má řeč se bude řinout jako rosa,+
jako jemné deště na trávu+
a jako vydatné spršky na rostlinstvo.+
4 Skála, dokonalá je jeho činnost,*+
neboť všechny jeho cesty jsou právo.+
Bůh* věrnosti,+ u něhož není bezpráví;+
je spravedlivý a přímý.+
5 Jednali* zhoubně ze své strany;*+
nejsou jeho dětmi, je [to] jejich vlastní vada.*+
Generace pokřivená a převrácená!+
lide hloupý a nemoudrý?+
Není snad tvým Otcem, který tě vytvořil,+
On, který tě udělal a přistoupil k tomu, aby ti dal stálost?+
uvažujte o minulých letech, z generace na generaci;
zeptej se svého otce, a může ti [to] povědět,+
svých starců, a mohou ti to říci.+
8 Když Nejvyšší dával národům dědictví,*+
když rozděloval Adamovy syny* jednoho od druhého,+
přistoupil k tomu, aby upevnil hranici národů+
s ohledem na počet izraelských synů.+
11 Právě jako orel natřásá své hnízdo,
plachtí nad svými opeřenými mláďaty,+
rozestírá křídla, bere je,
nosí je na svých perutích,+
13 Nechával ho jezdit po výšinách země,+
A dával mu sát med ze skalního útesu+
a olej z křemenné skály,+
14 máslo* dobytka a mléko bravu+
společně s tukem beranů
a ovčí samce, bašanské plemeno, a kozly+
společně s ledvinným tukem pšenice;+
15 Když začal Ješurun*+ tučnět, pak kopal.*+
Ztučněl jsi, ztloustl jsi, přecpal ses.+
17 Obětovali démonům,* ne Bohu,*+
bohům,* jež [předtím] neznali,+
novým, kteří nedávno přišli,+
s nimiž nebyli vaši praotcové obeznámeni.*
18 Na Skálu, jež byla tvým otcem, jsi zapomínal+
a začal jsi vypouštět z paměti Boha, Toho, který tě v porodních bolestech zrodil.+
19 Když to Jehova* viděl, potom si jich přestal vážit+
pro mrzutost, kterou působili jeho synové a jeho dcery.
20 Řekl tedy: ‚Ať před nimi skryji svůj obličej,+
ať vidím, jaký pak bude jejich konec.
Jsou totiž generací zvrácenosti,+
syny, v nichž není věrnost.+
21 Oni, oni mě podnítili k žárlivosti tím, co není bohem,+
rozmrzeli mě svými marnými modlami;*+
a já, já je podnítím k žárlivosti tím, co není lidem,+
hloupým národem je urazím.+
22 Oheň se totiž zažehl v mém hněvu+
a propálí se dolů do šeolu, [do] nejnižšího místa,*+
a stráví zemi a její výnos+
a zapálí základy hor.+
24 Budou vyčerpáni hladem+ a stráveni palčivou horečkou+
a hořkým zničením.+
A pošlu na ně zuby zvířat+
s jedem plazů z prachu.+
27 kdybych se nebál mrzutosti od nepřítele,+
že by si to jejich protivníci mohli špatně vyložit,+
že by snad řekli: „Naše ruka* se prokázala [jako] nadřazená,+
a nebyl to Jehova, kdo to všechno zařídil.“+
30 Jak by mohl jeden pronásledovat tisíc
a dva [mohli] zahnat na útěk deset tisíc?+
Jedině tak, že je prodala* jejich Skála,+
a Jehova se jich vzdal.*
32 Jejich réva je totiž z révy sodomské
a z gomorských teras.+
Jejich zrna vína jsou zrna jedu,
a jejich hrozny jsou hořké.+
V ustanovený čas se bude jejich noha pohybovat nejistě.+
Den jejich pohromy je totiž blízko,+
a události na ně přichystané opravdu chvátají.‘+
36 Jehova bude totiž soudit svůj lid+
a pocítí lítost nad svými sluhy,+
protože uvidí, že zmizela opora*
a je tu jenom někdo bezmocný a bezcenný.*
37 A jistě řekne: ‚Kde jsou jejich bohové,*+
skála, u níž hledali útočiště,*+
38 kdo jídával tuk jejich obětí,+
píval víno jejich tekutých obětí?+
Ať vstanou a pomohou vám.+
Ať se vám stanou skrýší.+
39 Vizte nyní, že já — já to jsem*+
a nejsou spolu se mnou žádní bohové.+
Krutě jsem ranil+ a já — já uzdravím,+
a nikdo nevychvacuje z mé ruky.+
41 jestliže vskutku ostřím svůj třpytivý meč,*+
a má ruka se chápe soudu,+
oplatím pomstou svým protivníkům+
a dám odplatu těm, kdo mě prudce nenávidí.+
43 Radujte se, národy, s jeho lidem,*+
neboť pomstí krev svých sluhů+
a oplatí pomstou svým protivníkům+
a vskutku vykoná smíření za zemskou půdu svého lidu.“*
44 Tak Mojžíš přišel a mluvil všechna slova této písně, aby to lid slyšel,*+ on a Hošea,* syn Nunův.+ 45 Když Mojžíš domluvil všechna tato slova k celému Izraeli, 46 přikročil k tomu, aby jim řekl: „Uplatněte na své srdce všechna slova, která k vám dnes mluvím pro výstrahu,*+ abyste přikázali svým synům, ať dbají, aby činili všechna slova tohoto zákona.+ 47 Není to totiž pro vás žádné nehodnotné slovo,+ ale znamená váš život+ a tímto slovem můžete prodloužit své dny na půdě, k níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví.“+
48 A Jehova téhož dne přistoupil k tomu, aby mluvil k Mojžíšovi a řekl: 49 „Vyjdi na tuto abarimskou* horu,+ horu Nebo,+ která je v moabské zemi, která je čelem k Jerichu, a pohleď na zemi Kanaán, kterou dávám izraelským synům jako vlastnictví.+ 50 Potom zemři na hoře, na kterou vycházíš, a buď připojen ke svému lidu,+ právě jako tvůj bratr Áron zemřel na hoře Hor+ a byl připojen ke svému lidu, 51 protože jste se mnou jednali nepatřičně+ uprostřed izraelských synů u vod+ Meriba u Kadeše v pustině Cin, protože jste mě neposvětili* uprostřed izraelských synů.+ 52 Na dálku totiž uvidíš tu zemi, ale nepůjdeš tam, do země, kterou dávám izraelským synům.“+