Kazatel

4 Znovu jsem se zaměřil na všechen útlak, ke kterému pod sluncem dochází. Viděl jsem slzy utlačovaných a nebyl nikdo, kdo by je utěšil.+ A jejich utlačovatelé měli moc. Nebyl nikdo, kdo by je utěšil. 2 Proto jsem blahopřál spíš těm, kdo už zemřeli, než těm, kdo jsou dosud naživu.+ 3 A ještě lépe je na tom ten, kdo se zatím nenarodil+ – kdo neviděl ty hrozné věci, které se pod sluncem dějí.+

4 Také jsem viděl, že za mnohým úsilím* a zručnou prací je vzájemné soupeření.+ I to je marnost a honba za větrem.

5 Hlupák sedí se založenýma rukama a jeho tělo chřadne.*+

6 Lepší je hrst odpočinku než dvě hrsti tvrdé práce a honba za větrem.+

7 Zaměřil jsem se na další marnost pod sluncem: 8 Někdo je úplně sám, nikoho nemá. Nemá syna ani bratra, ale nepřestává tvrdě pracovat. Jeho oči se nikdy nenasytí bohatstvím.+ Zeptá se ale někdy sám sebe: „Pro koho vlastně tvrdě pracuji a proč si odpírám dobré věci?“+ I to je marnost a úmorné pachtění.+

9 Dvěma je lépe než jednomu,+ protože za svou tvrdou práci dostávají dobrou odměnu.* 10 Když jeden z nich upadne, druhý ho může zvednout. Ale co bude s tím, kdo upadne a nemá nikoho, kdo by ho zvedl?

11 Navíc pokud si dva lehnou spolu, bude jim teplo, ale jak si může teplo udržet ten, kdo je sám? 12 Jednoho člověka může někdo přemoct, ale dva se proti němu můžou společně postavit. A trojitou šňůru nejde snadno* přetrhnout.

13 Lepší je chudý, ale moudrý chlapec než starý, ale hloupý král,+ který už nemá dost rozumu, aby se nechal varovat.+ 14 Vyšel* totiž z vězení a stal se králem,+ i když za kralování onoho se narodil v chudobě.+ 15 Uvažoval jsem o všech živých, kteří chodí pod sluncem, a také o tom, jak se vede tomu mladému králi, který nastoupil po svém předchůdci. 16 I když má bezpočet příznivců, ti, kdo přijdou později, už se z něj radovat nebudou.+ I to je marnost a honba za větrem.