Filipanům
2 Jestliže je tedy nějaké povzbuzení v Kristu,+ jestliže [je] nějaká útěcha lásky, jestliže [je] nějaké podílnictví na duchu,+ jestliže [je] nějaká něžná náklonnost+ a soucit, 2 naplňte mou radost tím, že budete téže mysli+ a budete mít touž lásku, budete v duši spolu spojeni a budete chovat v mysli tu jednu myšlenku,+ 3 nic nebudete dělat ze svárlivosti+ ani ze samolibosti,+ ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené+ 4 a nebudete s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti,*+ ale s osobním zájmem i na [záležitosti] ostatních.+
5 Zachovejte si takový myšlenkový postoj,* jaký měl i Kristus Ježíš,+ 6 který, ačkoli existoval v Boží podobě,+ neuvažoval o tom, že by něco uchvátil,* totiž aby byl roven Bohu.+ 7 Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka+ a stal se podobným lidem.+ 8 Více než to: Když se nalézal v lidské podobě,+ pokořil se a stal se poslušným až do smrti,+ ano, smrti na mučednickém kůlu.*+ 9 Právě proto ho také Bůh vyvýšil do nadřazeného postavení+ a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem,+ 10 aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou+ 11 a aby každý jazyk otevřeně uznával,*+ že Ježíš Kristus je Pánem+ ke slávě Boha, Otce.+
12 Proto, moji milovaní, jako jste byli vždy poslušní+ nejen za mé přítomnosti, ale nyní ještě mnohem pohotověji za mé nepřítomnosti, pracujte stále na své vlastní záchraně s bázní+ a chvěním; 13 vždyť je to Bůh, kdo, kvůli [svému] zalíbení, ve vás působí,+ abyste chtěli i jednali.+ 14 Dále dělejte všechno bez reptání+ a dohadování,*+ 15 abyste se stali bezúhonnými+ a nevinnými, Božími dětmi+ bez vady mezi pokřivenou a převrácenou generací,+ v níž záříte jako ti, kdo poskytují světlo ve světě,+ 16 a pevným sevřením držíte slovo života,+ abych měl v Kristově dnu příčinu k jásání,+ že jsem neběžel marně nebo marně tvrdě nepracoval.+ 17 Nicméně, i když jsem* vyléván jako tekutá oběť*+ nad obětí+ a veřejnou službou, ke které vás dovedla víra,+ jsem rád a raduji se+ s vámi se všemi.* 18 I vy sami buďte stejně rádi a radujte se se mnou.*+
19 Já, já doufám v Pánu Ježíši, že k vám záhy pošlu Timotea, abych byl radostnou duší,+ až se dozvím o tom, co se vás týká. 20 Vždyť nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou [má] on, kdo se bude opravdově starat+ o to, co se vás týká. 21 Všichni ostatní totiž hledají své vlastní zájmy,+ ne [zájmy] Krista Ježíše. 22 Ale vy znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou jako dítě+ s otcem sloužil jako otrok při podpoře dobré zprávy. 23 To je tedy ten muž, kterého, jak doufám, ihned pošlu, jakmile uvidím, jak to se mnou vypadá. 24 Vskutku důvěřuji* Pánu, že sám také záhy přijdu.+
25 Považuji však za nutné poslat k vám Epafrodita,+ svého bratra a spolupracovníka+ a spolubojovníka,+ ale vašeho zplnomocněnce* a soukromého sluhu pro mou potřebu, 26 poněvadž touží vás všechny vidět* a je sklíčený, protože jste slyšeli, že onemocněl. 27 Ano, skutečně onemocněl téměř až k smrti; ale Bůh se nad ním smiloval,+ vskutku nejen nad ním, ale také nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. 28 Tím spěšněji ho tedy posílám, abyste se opět zaradovali, až ho uvidíte, a abych měl méně zármutku. 29 Přivítejte+ ho tedy podle zvyklosti v Pánu se vší radostí; a stále pokládejte takové muže za drahé,+ 30 protože se kvůli Pánovu* dílu zcela přiblížil k smrti, když vystavil svou duši* nebezpečí,+ aby plně vynahradil to, že jste tu nebyli, abyste mi prokazovali soukromou službu.+