Marek
7 Shromáždili se k němu farizeové a někteří ze znalců Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma.+ 2 A když viděli, že někteří z jeho učedníků jedí jídlo poskvrněnýma rukama, totiž nemytýma+ — 3 neboť farizeové a všichni Židé nejedí, dokud si neumyjí ruce až po loket,* čímž se pevně drží tradice mužů dřívějších časů, 4 a když se vrátí z trhu, nejedí, dokud se neočistí tím, že se pokropí; a je mnoho jiných tradic,+ které přijali, aby se jich pevně drželi: křty pohárů a konvic a měděných nádob —,+ 5 tito farizeové a znalci Zákona se ho tedy zeptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle tradice mužů dřívějších časů, ale berou si jídlo poskvrněnýma rukama?“+ 6 Řekl jim: „Izajáš o vás, pokrytcích, vhodně prorokoval, jak je napsáno:+ ‚Tento lid mě ctí rty, ale jejich srdce je ode mne daleko vzdáleno.+ 7 Je marné, že mě stále uctívají, protože jako nauky vyučují lidské příkazy.‘+ 8 Opustili jste Boží přikázání a pevně se držíte lidské tradice.“+
9 Dále, přikročil k tomu, aby jim řekl: „Obratně dáváte stranou Boží přikázání,+ abyste se drželi své tradice. 10 Mojžíš například řekl: ‚Cti svého otce a svou matku‘+ a ‚Kdo spílá otci nebo matce, ať skončí smrtí.‘*+ 11 Ale vy říkáte: ‚Jestliže nějaký člověk řekne svému otci nebo své matce: „Cokoli mám, čím bych ti mohl prospět, je korban*+ (totiž dar zasvěcený+ Bohu)“‘* — 12 pak ho již nenecháte udělat jedinou věc pro jeho otce nebo jeho matku,+ 13 a tak svou tradicí, kterou jste předali, činíte Boží slovo+ neplatným. A děláte mnoho+ tomu podobných věcí.“ 14 Znovu tedy k sobě zavolal zástup a přistoupil k tomu, aby jim řekl: „Všichni mi naslouchejte a pochopte význam.+ 15 Nic, co vchází zvnějšku do člověka, ho nemůže poskvrnit; ale to, co vychází z člověka, to poskvrňuje člověka.“+ 16* ——
17 Když vstoupil do domu, stranou od zástupu, učedníci se ho začali vyptávat na [to] podobenství.+ 18 Řekl jim tedy: „Také vy jste nevnímaví jako oni?+ Neuvědomujete si, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvnějšku, 19 protože to nevchází do [jeho] srdce, ale do střev, a vychází to do stoky?“*+ Tím prohlásil všechna jídla za čistá.*+ 20 Dále řekl: „Co vychází z člověka, to člověka poskvrňuje,+ 21 neboť zvnitřku, z lidského srdce,+ vycházejí škodlivá uvažování: smilstva,*+ krádeže, vraždy,+ 22 cizoložství, chtivost,+ skutky ničemnosti, klam, nevázané chování,*+ závistivé oko,* rouhání, domýšlivost, nerozumnost. 23 Všechny tyto ničemné věci vycházejí zevnitř a poskvrňují člověka.“+
24 Zvedl se odtamtud a vešel do krajů Tyru a Sidonu.+ A vstoupil do domu a nechtěl, aby se o tom někdo dozvěděl. Přesto nemohl uniknout pozornosti,+ 25 ale okamžitě o něm uslyšela žena, jejíž dceruška měla nečistého ducha, a přišla a vrhla se [k zemi] jemu k nohám.+ 26 Žena byla Řekyně, národností Syroféničanka; a prosila ho, aby vyhnal démona z její dcery.+ 27 Ale začal tím, že jí řekl: „Ať jsou nejprve nasyceny děti, neboť není správné brát chléb dětem+ a házet ho psíkům.“+ 28 Odpověděla mu však a řekla: „Ano, pane, a přece psíci pod stolem jedí z drobtů+ děťátek.“+ 29 Řekl jí na to: „Protože jsi to řekla, jdi; démon vyšel z tvé dcery.“+ 30 Odešla tedy k sobě domů, našla+ malé dítě ležet na lůžku, a démon vyšel.
31 Když se vracel z krajů Tyru, prošel Sidonem ke Galilejskému moři středem krajů Dekapole.*+ 32 Sem mu přivedli muže hluchého a s vadou řeči a snažně ho prosili, aby na něj vložil ruku.+ 33 A vzal ho soukromě stranou od zástupu a vložil své prsty muži do uší, a když plivl, dotkl se jeho jazyka.+ 34 A s pohledem do nebe+ hluboce vzdychl+ a řekl mu: „Efʹfa·tha“, to je: „Otevři se.“ 35 Tu se mu sluch otevřel,+ vada* jeho jazyka se uvolnila a začal mluvit normálně. 36 Uložil jim tedy, aby o tom nikomu nepovídali;+ ale čím víc jim to ukládal, tím víc to rozhlašovali.+ 37 Opravdu víc než mimořádně žasli+ a řekli: „Všechno udělal dobře. Dokonce působí, aby hluší slyšeli a oněmělí mluvili.“+