Evangelium podle Lukáše
9 Pak svolal těch dvanáct a dal jim moc nad všemi démony+ a schopnost uzdravovat nemocné.+ 2 A vyslal je, aby kázali Boží království a uzdravovali. 3 Řekl jim: „Nic si na cestu neberte, ani hůl, ani mošnu s jídlem, ani chleba, ani peníze.* Neberte si ani oděv navíc.*+ 4 Ať vejdete do kteréhokoli domu, zůstaňte tam a odtamtud se pak vydejte dál.+ 5 A když vás lidé nepřijmou, při odchodu z toho města si setřeste prach z nohou na svědectví proti nim.“+ 6 Potom se vydali na cestu, šli od vesnice k vesnici a všude oznamovali dobrou zprávu a uzdravovali.+
7 Oblastní vládce* Herodes* se doslechl o všem, co se děje, a byl zmatený, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,+ 8 jiní, že se objevil Elijáš, a ještě jiní, že vstal jeden ze starodávných proroků.+ 9 Herodes řekl: „Janovi jsem setnul hlavu.+ Tak kdo je ten, o kom slyším takové věci?“ Proto si ho velmi přál vidět.+
10 Když se apoštolové vrátili, vyprávěli Ježíšovi, co všechno udělali.+ Vzal je s sebou a vydali se do města nazývaného Betsaida, aby mohli být sami.+ 11 Ale zástupy se to dozvěděly a šly za ním. A přijal je laskavě, mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kdo to potřebovali.+ 12 Když se den chýlil ke konci, přišlo těch dvanáct a řekli mu: „Pošli lidi pryč, ať si jdou do okolních vesnic a osad obstarat nocleh a jídlo, protože tady jsme na odlehlém místě.“+ 13 Řekl jim však: „Dejte jim najíst vy.“+ Odpověděli: „Máme jenom pět chlebů a dvě ryby. Jedině že bychom šli a jídlo pro všechny ty lidi koupili.“ 14 Bylo tam kolem 5 000 mužů. Ale on své učedníky vyzval: „Řekněte jim, ať si sednou ve skupinách asi po 50.“ 15 Udělali to a nechali všechny, ať se posadí. 16 Vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi a pomodlil se.* Potom je lámal a dával učedníkům, aby je rozdávali lidem. 17 Všichni se dosyta najedli. Pak sesbírali zbylé úlomky chleba a bylo jich 12 košů.+
18 Když se později o samotě modlil, přišli k němu učedníci a on se jich zeptal: „Co říkají lidé, kdo jsem?“+ 19 Odpověděli: „Jan Křtitel, jiní Elijáš a ještě jiní, že vstal z mrtvých jeden ze starodávných proroků.“+ 20 Pak se jich zeptal: „A co si myslíte vy? Kdo jsem?“ Petr odpověděl: „Boží Kristus.“+ 21 Potom jim důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali,+ 22 a dodal: „Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen staršími, předními kněžími a znalci Zákona a být zabit+ a třetí den vzkříšen.“+
23 Všem pak řekl: „Pokud chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe,+ bere každý den svůj mučednický kůl* a následuje mě.+ 24 Kdo si chce zachránit život, přijde o něj, ale kdo přichází o život kvůli mně, ten si ho zachrání.+ 25 Vždyť k čemu člověku bude, když získá celý svět, ale ublíží sám sobě nebo přijde o život?+ 26 Kdo se totiž stydí za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých andělů.+ 27 Ale ujišťuji vás, že někteří z těch, kdo tu stojí, nezakusí smrt, dokud neuvidí Boží království.“+
28 Skutečně, asi osm dnů po tom, co řekl tato slova, vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.+ 29 A zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho obličeje a jeho oděv byl třpytivě bílý. 30 Vtom s ním začali rozmlouvat dva muži. Byli to Mojžíš a Elijáš. 31 Objevili se ve slávě a mluvili o jeho odchodu, ke kterému mělo dojít v Jeruzalémě.+ 32 Petra a ty, kdo byli s ním, přemáhal spánek, ale když se probrali, uviděli Ježíšovu slávu+ a ty dva muže, kteří u něj stáli. 33 A když se ti muži od Ježíše vzdalovali, Petr mu řekl: „Učiteli, je skvělé, že tu jsme. Postavme tři přístřešky, jeden pro tebe, jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“ Neuvědomoval si, co říká. 34 Ale než to dořekl, vytvořil se oblak a začal je zahalovat. Když se ocitli v oblaku, dostali strach. 35 Pak se z oblaku ozval hlas:+ „To je můj Syn, ten, koho jsem vyvolil.+ Naslouchejte mu.“+ 36 Když hlas mluvil, viděli už jen Ježíše. Ale pomlčeli o tom všem a nikomu tehdy nic neřekli.+
37 Když následující den sešli z hory, přišel za Ježíšem velký zástup lidí.+ 38 Najednou ze zástupu nějaký muž zavolal: „Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, je to moje jediné dítě!+ 39 Zmocňuje se ho duch, a on znenadání začne křičet, zmítá se v křečích a má pěnu u úst. Pohmoždí ho a jen těžko od něj odchází. 40 Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedokázali to.“ 41 Ježíš na to řekl: „Nevěřící a pokřivená generace,+ jak dlouho ještě budu muset být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna.“+ 42 Dokonce i ve chvíli, kdy chlapec přicházel, jím démon mrštil o zem a způsobil, že se zmítal v křečích. Ježíš ale nečistého ducha ostře napomenul, uzdravil chlapce a vrátil ho otci. 43 A všichni žasli nad velkolepou Boží mocí.
Zatímco se všichni divili všemu, co dělal, řekl svým učedníkům: 44 „Pozorně poslouchejte a zapamatujte si tato slova: Syn člověka bude zrazen a vydán lidem do rukou.“+ 45 Oni ale nerozuměli tomu, co říká. Smysl jeho slov jim zůstal skrytý, takže je nepochopili, a báli se ho na to zeptat.
46 Potom se začali dohadovat, kdo z nich je největší.*+ 47 Ježíš věděl, jak ve svém srdci uvažují, a tak vzal malé dítě, postavil ho vedle sebe 48 a řekl jim: „Kdo přijme toto dítě kvůli mému jménu, přijímá i mě. A kdo přijme mě, přijímá i toho, kdo mě poslal.+ Vždyť ten, kdo se mezi vámi všemi chová jako menší, ten je velký.“+
49 Jan na to reagoval: „Učiteli, viděli jsme, jak někdo vyhání démony tvým jménem, a snažili jsme se mu v tom zabránit, protože tě nenásleduje spolu s námi.“+ 50 Ale Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu, protože kdo není proti vám, je s vámi.“
51 Když se blížila doba,* kdy měl být vzat do nebe,+ pevně se rozhodl* jít do Jeruzaléma. 52 Vyslal tedy před sebou posly a ti šli do jedné samařské vesnice, aby pro něj všechno připravili. 53 Tam ho ale nepřijali,+ protože měl namířeno* do Jeruzaléma. 54 Když to viděli učedníci Jakub a Jan,+ řekli: „Pane, chceš, abychom přivolali oheň z nebe a ten je pohltil?“+ 55 Obrátil se však a pokáral je. 56 A tak šli do jiné vesnice.
57 Cestou mu někdo řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 58 Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“+ 59 Potom řekl někomu jinému: „Buď mým následovníkem.“ Ten řekl: „Pane, dovol mi, abych nejdřív odešel a pohřbil svého otce.“+ 60 Ale Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé,+ ať pohřbívají své mrtvé, ale ty jdi a široko daleko oznamuj Boží království.“+ 61 A ještě jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, ale nejdřív mi dovol, abych se se všemi doma rozloučil.“ 62 Ježíš mu odpověděl: „Nikdo, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpátky,+ se nehodí pro Boží království.“+