1. Mojžíšova
3 A had+ se prokázal být nejobezřetnější+ ze všech divokých polních zvířat, která Jehova Bůh udělal.+ Začal tedy ženě říkat:+ „Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“+ 2 Na to žena hadovi řekla: „Z ovoce stromů* zahrady smíme jíst.+ 3 Ale o [jedení] z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady,+ Bůh řekl: ‚Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.‘“+ 4 Na to had řekl ženě: „Určitě nezemřete.*+ 5 Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh* a budete znát dobré a špatné.“+
6 Žena tedy viděla, že strom je dobrý k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano, strom byl žádoucí na pohled.*+ Tak si začala brát z jeho ovoce a jedla je. Potom nějaké dala i svému manželovi,* když [byl] s ní, a on je začal jíst.+ 7 Pak se jim oběma otevřely oči a začali si uvědomovat, že jsou nazí.+ Proto sešili fíkové listy a udělali si bederní pokrývky.+
8 Později slyšeli hlas* Jehovy Boha, který se procházel po zahradě v době denního vánku,*+ a člověk* a jeho manželka se před obličejem Jehovy Boha odešli schovat mezi stromy zahrady.+ 9 A Jehova Bůh volal člověka a říkal mu: „Kde jsi?“+ 10 Nakonec řekl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě, ale bál jsem se, protože jsem nahý, a tak jsem se schoval.“+ 11 Na to řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý?+ Jedl jsi ze stromu, o němž jsem ti přikázal, abys [z něho] nejedl?“+ 12 A člověk přikročil k tomu, aby řekl: „Žena, kterou tys mi dal,* aby byla se mnou, ta mi dala [ovoce] ze stromu, a tak jsem jedl.“+ 13 Jehova Bůh tedy řekl ženě: „Co jsi to udělala?“ Žena na to odpověděla: „Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla.“+
14 A Jehova* Bůh přistoupil k tomu, aby řekl hadovi:+ „Protože jsi to udělal, jsi prokletý mezi všemi domácími zvířaty* a mezi všemi divokými polními zvířaty. Budeš lézt po břiše a budeš žrát* prach po všechny dny svého života.+ 15 A položím+ nepřátelství+ mezi tebe+ a ženu+ a mezi tvé semeno*+ a její semeno.+ On*+ ti+ zhmoždí* hlavu+ a ty+ mu*+ zhmoždíš patu.“+
16 Ženě řekl: „Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství;*+ v bolestivých porodních křečích budeš rodit děti+ a budeš dychtit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.“+
17 A Adamovi řekl: „Protože jsi naslouchal hlasu své manželky a pojedl jsi ze stromu, o němž jsem ti dal tento příkaz:+ ‚Nebudeš z něho jíst‘, je zemská půda kvůli tobě prokleta.+ V útrapách budeš jíst její výnos po všechny dny svého života.+ 18 A poroste ti trní a bodláčí+ a budeš jíst polní rostlinstvo. 19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat.+ Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“+
20 Potom dal Adam své manželce jméno Eva,*+ protože se měla stát matkou všech živých.+ 21 A Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby udělal pro Adama a pro jeho manželku dlouhé kožené oděvy a aby je oblékl.+ 22 A Jehova Bůh přikročil k tomu, aby řekl: „Hle, člověk se stal jako jeden z nás v poznání dobrého a špatného,+ a aby snad nyní nevztáhl ruku a skutečně nevzal [ovoce] také ze stromu života+ a nejedl a nežil po neurčitý čas —“ 23 Nato ho Jehova Bůh* vykázal ze zahrady Eden,+ aby obdělával zemskou půdu, z níž byl vzat.+ 24 A tak vyhnal člověka a postavil* na východě zahrady Eden+ cherubíny+ a planoucí čepel meče, který se neustále otáčel, aby střežili cestu ke stromu života.