Jan
11 Jistý muž, Lazar* z Betanie, z vesnice Marie a její sestry Marty,+ byl nemocný. 2 Vskutku to byla ta Marie, která potřela Pána vonným olejem+ a svými vlasy mu osušila nohy,+ jejíž bratr Lazar byl nemocný. 3 Jeho sestry pro něj tedy poslaly a řekly: „Pane, podívej se, ten, ke kterému máš náklonnost,+ je nemocný.“ 4 Ale když to Ježíš slyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale je pro Boží slávu,+ aby byl skrze ni oslaven Boží Syn.“
5 Ježíš miloval Martu a její sestru a Lazara. 6 Když však uslyšel, že je nemocný, zůstal skutečně dva dny na místě, kde byl. 7 Potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judeje.“ 8 Učedníci mu řekli: „Rabbi,+ právě nedávno se Judejci* snažili, aby tě kamenovali,+ a ty tam opět jdeš?“ 9 Ježíš odpověděl: „Cožpak není dvanáct hodin denní světlo? Jestliže někdo chodí za denního světla,+ o nic se neuhodí, protože vidí světlo tohoto světa. 10 Ale jestliže někdo chodí v noci,+ o něco se uhodí, protože v něm není světlo.“
11 Řekl tyto věci a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“+ 12 Učedníci mu proto řekli: „Pane, jestliže si šel odpočinout, bude mu lépe.“* 13 Ježíš však mluvil o jeho smrti. Ale oni si představovali, že mluví o odpočinku ve spánku. 14 Tehdy jim proto Ježíš otevřeně řekl: „Lazar zemřel,+ 15 a já se raduji kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“ 16 Proto Tomáš, kterého nazývali Dvojče,* řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme také, abychom s ním zemřeli.“+
17 Když tedy Ježíš přišel, shledal, že je již čtyři dny v pamětní hrobce.+ 18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti asi tří kilometrů.* 19 K Martě a Marii přišlo proto mnoho Židů, aby je utěšovali+ vzhledem k jejich bratrovi. 20 Proto mu Marta, když slyšela, že Ježíš přichází, vyšla vstříc; ale Marie+ zůstala sedět doma. 21 Proto Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.+ 22 A přesto nyní vím, že ti Bůh dá všechno, oč Boha poprosíš.“+ 23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“+ 24 Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení+ v posledním dnu.“ 25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život.*+ Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije;+ 26 a žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.+ Věříš tomu?“ 27 Řekla mu: „Ano, Pane; uvěřila jsem, že jsi KRISTUS, Boží Syn, Ten, který přichází do světa.“+ 28 A když to dořekla, odešla a zavolala svou sestru Marii a tajně jí řekla: „Učitel+ je zde a volá tě.“ 29 Ta, když to slyšela, rychle vstala a odešla k němu.
30 Ježíš vskutku ještě nevstoupil do vesnice, ale byl stále na místě, kde ho Marta potkala. 31 Proto Židé, kteří s ní byli v domě+ a utěšovali ji, když viděli Marii, že rychle vstala a vyšla, následovali ji, protože předpokládali, že jde k pamětní hrobce,+ aby tam plakala. 32 A tak Marie, když přišla tam, kde byl Ježíš, a zahlédla ho, padla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.“+ 33 Proto Ježíš, když viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, zasténal v duchu a znepokojil se;+ 34 a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a uvidíš.“ 35 Ježíš dal průchod slzám.+ 36 Proto Židé začali říkat: „Podívejte se, jakou k němu míval náklonnost!“+ 37 Ale někteří z nich řekli: „Nebyl tento [člověk], který otevřel oči+ slepého, schopný zabránit, aby onen nezemřel?“
38 Tak Ježíš, když opět v sobě zasténal, přišel k pamětní hrobce.+ Byla to vlastně jeskyně a před ní ležel kámen.+ 39 Ježíš řekl: „Odstraňte kámen.“+ Marta, sestra toho, [který] skonal, mu řekla: „Pane, teď už je jistě cítit, vždyť je to čtyři dny.“* 40 Ježíš jí řekl: „Nepověděl jsem ti, že uvidíš Boží slávu, jestliže uvěříš?“+ 41 Proto odstranili kámen. Nyní Ježíš pozdvihl oči k nebi+ a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.+ 42 Věděl jsem sice, že mě vždy vyslyšíš; ale mluvil jsem kvůli zástupu,+ který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě vyslal.“+ 43 A když to řekl, zvolal silným hlasem: „Lazare,* pojď ven!“+ 44 [Člověk,] který byl mrtev, vyšel s nohama a rukama ovázanýma obinadly+ a jeho tvář byla ovázána látkou. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a ať jde.“
45 Proto v něj uvěřili mnozí Židé, kteří přišli k Marii a spatřili, co udělal;+ 46 ale někteří z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.+ 47 Přední kněží a farizeové tedy shromáždili Sanhedrin+ a začali říkat: „Co máme dělat, protože ten člověk provádí mnoho znamení?+ 48 Jestliže ho necháme tak, všichni v něj uvěří+ a Římané+ přijdou a odejmou jak naše místo,*+ tak náš národ.“ 49 Ale jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem,+ jim řekl: „Nevíte vůbec nic 50 a neuvažujete, že je k vašemu prospěchu, aby jeden člověk zemřel ve prospěch lidu,+ a ne aby byl celý národ zahuben.“+ 51 To však neřekl sám od sebe; protože však byl v tom roce veleknězem, prorokoval, že Ježíš byl určen, aby zemřel za národ, 52 a ne pouze za národ, ale aby Boží děti, které jsou rozptýleny,+ také shromáždil v jedno.+ 53 Proto se od toho dne radili, že ho zabijí.+
54 Ježíš tedy již mezi Židy veřejně+ nechodil,+ ale odebral se odtud do krajiny blízko pustiny, do města zvaného Efrajim,+ a tam s učedníky zůstal. 55 Byl blízko židovský pasach+ a mnoho lidí z té krajiny vyšlo před pasachem do Jeruzaléma, aby se obřadně očistili.+ 56 Proto hledali Ježíše, a jak postávali v chrámu, říkali jeden druhému: „Jaký je váš názor? Že vůbec nepřijde na svátek?“ 57 Přední kněží a farizeové totiž dali nařízení, že kdo by se dozvěděl, kde je, má [to] odhalit, aby se ho zmocnili.