Jan
10 „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo nevstupuje do ovčince dveřmi,+ ale vlézá někudy jinudy, ten je zloděj a lupič.+ 2 Ale ten, kdo vstupuje dveřmi,+ je pastýř+ ovcí.+ 3 Tomu vrátný+ otevírá a ovce+ naslouchají jeho hlasu a on volá své vlastní ovce jménem a vyvádí je ven. 4 Když všechny své vlastní vypustí, jde před nimi a ovce ho následují,+ protože znají jeho hlas.+ 5 Cizího člověka rozhodně nebudou následovat, ale uprchnou od něho,+ protože neznají hlas cizích lidí.“+ 6 Ježíš k nim pronesl toto přirovnání; ale nevěděli, co znamená to, o čem k nim mluvil.+
7 A tak Ježíš řekl znovu: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Já jsem dveře+ ovcí. 8 Všichni ti, kteří přišli místo mne, jsou zloději a lupiči;+ ale ovce jim nenaslouchaly.+ 9 Já jsem ty dveře;+ kdokoli vstupuje skrze mne, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu.+ 10 Zloděj+ nepřichází, leda aby kradl, zabíjel a ničil.+ Přišel jsem, aby měly život a měly jej v hojnosti. 11 Já jsem ten znamenitý pastýř;+ znamenitý pastýř se vzdává své duše ve prospěch ovcí.+ 12 Nádeník,+ který není pastýřem a kterému ovce nepatří jako jeho vlastní, spatří, jak přichází vlk, zanechá ovce a prchá — a vlk je uchvacuje a rozhání —,+ 13 protože je to nádeník+ a nepečuje o ovce.+ 14 Já jsem ten znamenitý* pastýř a znám své ovce+ a mé ovce znají mne,+ 15 právě jako Otec zná mne a já znám Otce;+ a vzdávám se své duše* ve prospěch ovcí.+
16 A mám jiné ovce,+ které nejsou z tohoto ovčince;+ i ty musím přivést* a budou naslouchat mému hlasu+ a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.+ 17 Proto mě Otec miluje,+ protože se vzdávám své duše,+ abych ji zase přijal. 18 Nikdo mi ji neodňal,* ale vzdávám se jí ze své vlastní iniciativy. Mám autoritu vzdát se jí a mám autoritu zase ji přijmout.+ Obdržel jsem o tom přikázání+ od svého Otce.“
19 Kvůli těm slovům nastalo znovu mezi Židy rozdělení.+ 20 Mnozí z nich říkali: „Má démona+ a je šílený. Proč mu nasloucháte?“ 21 Jiní říkali: „To není řeč člověka posedlého démonem. Může snad démon otevřít oči slepých?“
22 Tehdy se konal v Jeruzalémě svátek zasvěcení.* Byl zimní čas 23 a Ježíš se procházel v chrámu v Šalomounově+ sloupořadí. 24 Židé ho tedy obklopili a začali mu říkat: „Jak dlouho budeš držet naše duše v napětí? Jsi-li KRISTUS,+ pověz nám [to] otevřeně.“+ 25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám [to], a přece nevěříte. Skutky, které činím ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví.+ 26 Ale nevěříte, protože nejste žádná z mých ovcí.+ 27 Mé ovce+ naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mě následují.+ 28 A dávám jim věčný život+ a rozhodně nebudou nikdy zahubeny+ a žádný je neuchvátí z mé ruky.+ 29 Co mi dal můj Otec,+ je něco většího než všechno ostatní*+ a nikdo je nemůže uchvátit z Otcovy ruky.+ 30 Já a Otec jsme jedno.“*+
31 Ještě jednou Židé zdvihli kameny, aby ho ukamenovali.+ 32 Ježíš jim odpověděl: „Předvedl jsem vám mnoho znamenitých skutků od Otce. Za který z těchto skutků mě kamenujete?“ 33 Židé mu odpověděli: „Nekamenujeme tě za nějaký znamenitý skutek, ale za rouhání,+ protože ty, ač jsi člověk, děláš se bohem.“+ 34 Ježíš jim odpověděl: „Není napsáno ve vašem Zákoně:+ ‚Řekl jsem: „Jste bohové“‘?*+ 35 Jestliže nazval ‚bohy‘+ ty, proti* nimž přišlo Boží slovo, a Písmo přece nemůže být prohlášeno za neplatné,+ 36 říkáte mně,* kterého Otec posvětil a vyslal do světa: ‚Rouháš se‘, protože jsem řekl, že jsem Boží Syn?+ 37 Jestliže nečiním skutky+ svého Otce, nevěřte mi. 38 Ale jestliže je činím, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům,+ abyste poznali a nadále věděli, že Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem.“+ 39 Proto se ho znovu pokoušeli zmocnit;+ ale dostal se z jejich dosahu.+
40 A tak znovu odešel přes Jordán na místo, kde Jan zpočátku křtil,+ a zůstal tam. 41 A mnozí lidé k němu přišli a začali říkat: „Jan vskutku neprovedl ani jediné znamení, ale všechno, co Jan řekl o tom člověku, je pravé.“+ 42 A mnozí tam v něj uvěřili.+