Hebrejcům
12 Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků,*+ odložme také každou zátěž+ a hřích, do něhož se snadno zaplétáme,+ a s vytrvalostí+ běžme závod,+ který je nám předložen,+ 2 přičemž se upřeně díváme na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele*+ a Zdokonalovatele naší víry.+ Pro radost, jež mu byla předložena, snesl+ mučednický kůl,* pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.+ 3 Uvažujte vskutku bedlivě o tom, kdo snášel takové odporující řeči+ od hříšníků proti jejich vlastním zájmům,* abyste se neunavili a neochabli ve svých duších.+
4 Ve svém zápolení proti tomu hříchu jste ještě nikdy neodporovali až do krve,+ 5 ale úplně jste zapomněli na vybídnutí, které vás oslovuje jako syny:+ „Můj synu, nezlehčuj ukázňování od Jehovy* ani neochabuj, když tě vede k nápravě;*+ 6 koho totiž Jehova* miluje, toho ukázňuje; vskutku mrská každého, koho přijímá za syna.“+
7 To, že vytrváváte, je kvůli ukázňování.+ Bůh s vámi jedná jako se syny.+ Vždyť kterého syna otec neukázňuje?+ 8 Jste-li však bez ukázňování, jehož se všichni stali podílníky, jste ve skutečnosti nemanželské děti,+ a ne synové. 9 Mívali jsme ostatně otce, kteří byli našeho těla, aby nás ukázňovali,+ a prokazovali jsme jim úctu. Nemáme se daleko více podřizovat Otci našeho duchovního života* a žít?+ 10 Vždyť oni nás obvykle ukázňovali po několik málo dnů podle toho, co se jim zdálo dobré,+ ale on to činí pro náš užitek, abychom se podíleli na jeho svatosti.+ 11 Žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující;+ a přece těm, kdo jím byli cvičeni, dává potom pokojné ovoce,+ totiž spravedlnost.*+
12 Proto napřimte svěšené ruce+ a zesláblá kolena+ 13 a stále napřimujte stezky svým nohám,+ aby se chromé nevykloubilo, ale spíše aby se uzdravilo.+ 14 Usilujte o pokoj se všemi lidmi+ a o posvěcení,+ bez něhož nikdo neuvidí Pána,+ 15 pečlivě dávejte pozor, aby nikdo z vás nebyl připraven o Boží nezaslouženou laskavost;+ aby nevyrazil žádný jedovatý kořen+ a nezpůsobil těžkosti a aby to mnohé neposkvrnilo;+ 16 aby zde nebyl žádný smilník ani žádný, kdo neoceňuje posvátné věci, jako Esau,+ který se vzdal svých prvorozeneckých práv výměnou za jedno jídlo.+ 17 Víte přece, že také potom, když chtěl zdědit požehnání,+ byl zamítnut,+ protože nenašel místo pro změnu smýšlení,*+ ačkoli ji se slzami s opravdovostí hledal.+
18 Nepřiblížili jste se totiž k tomu, co lze nahmatat+ a co bylo zapáleno ohněm,+ a k temnému oblaku a k husté tmě a k vichřici+ 19 a k vřeštění trubky+ a hlasu slov;+ když lidé slyšeli ten hlas, doprošovali se, aby jim nebylo přidáno žádné slovo.+ 20 Příkaz byl pro ně totiž nesnesitelný: „A jestliže se nějaké zvíře dotkne hory, bude ukamenováno.“+ 21 Také ta podívaná* byla tak strašlivá, že Mojžíš řekl: „Bojím se a chvěji se.“+ 22 Přiblížili jste se však k hoře Sion+ a k městu+ živého Boha, k nebeskému Jeruzalému+ a k myriádám* andělů+ 23 ve všeobecném shromáždění*+ a ke sboru prvorozených,+ kteří byli zapsáni*+ v nebesích, a k Bohu, Soudci všech,+ a k duchovnímu životu*+ spravedlivých, kteří byli učiněni dokonalými,+ 24 a k Ježíšovi, prostředníku*+ nové smlouvy,+ a ke krvi pokropení,+ která mluví lépe než Abelova.+
25 Hleďte, abyste se nevymlouvali tomu, kdo mluví.+ Jestliže totiž neunikli ti, kdo se vymlouvali tomu, kdo dával božskou výstrahu na zemi,+ tím více [neunikneme] my, jestliže se odvrátíme od toho, který mluví z nebes.+ 26 Tehdy jeho hlas otřásl zemí,+ ale nyní dal slib a řekl: „Ještě jednou uvedu ve zmatek nejen zemi, ale také nebe.“+ 27 Výraz „ještě jednou“ tedy naznačuje odstranění věcí, jež jsou otřeseny, jako věcí, jež byly učiněny,+ aby zůstaly věci, jež nejsou otřeseny.+ 28 Když tedy máme obdržet království, které nemůže být otřeseno,+ mějme nadále nezaslouženou laskavost, skrze niž můžeme přijatelně prokazovat Bohu posvátnou službu* se zbožnou bázní a s posvátnou úctou.+ 29 Vždyť náš Bůh je také stravující oheň.+